Miluju ten pocit, že jsem pro smečku nejúžasnější stvoření na světě.
Když dávám vařit vejce na tvrdo a dítě se mě plné obdivu optá "Maminko, kde ses to naučila? A kdy?"
Když při úklidu roztřídím hračky a smečka mi zatleská.
Když nejsem ve své kůži a děti mi před odchodem do města řeknou, ať se nemaluju, že jsem krásná jako princezna.
Je úžasné jak se na mě vrhají, když přijdu s nákupem. A když věta "co máš dobrého" následuje až po "maminka, já mám radost".
Když se v noci přijdou přitulit, protože "slyšeli divný zvuk" připadám si jako posel světla a míru.
Žádné komentáře:
Okomentovat