Terrible twos, to je tak výstižné.
Dvouleté děti jsou plně mobilní - a tim myslím opravdu plně. Jdou do všeho. Naplno. Energie mají víc, než Temelín. Kdyby se daly rozpižlat jako chobotničky z druhého patra, tak by rozsvítily ne celou Prahu, ale z jednoho batolete by svítila celá galaxie pár desítek let.
Dvouleté dítě je neunavitelné. Jeho limity jsou mnohem dál, než limity chudáků rodičů. Ono nechodí ono poskakuje, popobíhá, mele sebou i ve spánku.
To ale není všechno, přístup k rodičům je holistický.
Takže přimícháme malinko rozpolcenosti. Pospícháme? To je ten pravý čas na trénink sebeobsluhy, takže cokoli, cokoli chtějí rodiče udělat znemožníme požadavkem "já sáááám". Vyšlo to? Jo? Šli oblékat třeba sami sebe? Takže "mámí pomoooc". Postup můžeme opakovat dokud nás to baví.
Když se posunou hranice nemožného a celá rodina je oblečena, obuta a odchází, nezapomene oznámit, že potřebujeme "čííí", a akutně.
Neúspěch vyvolává záchvat vzteku. Pozdě oceněný úspěch volává záchvat vzteku. Vstávání, ukládání, jídlo, hlad.... cokoli může vyvolat záchvat vzteku. A my je stejně milujeme, čas od času, totiž usnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat