Některá telefonní čísla by měl mít člověk stále po ruce, co kdyby vypadl net, co kdyby se vybil mobil, já je mám v diáři a na lednici.
Občas se nestačím divit, když v různých diskuzích čtu příspěvky typu "malej mi snědl prací prášek, co myslíte, může mu něco být?". A autorka asi fakt sedí a čeká, co jí kdo napíše.
Když si nejsme jistá, vytáhnu kartičku ZP a volám na toxoliku - 224 91 92 93 nebo 224 91 54 02. Tam mi poradí fundovaně, jestli je to nebezpečné, co dělat nebo nedělat, kam jet nebo volat.
Na svých stránkách (http://www.tis-cz.cz/) mají i seznamy různých jedovatých/nejedovatých rostlin, návod co dělat právě u chemikálií.
Už jsem se setkala s tím, že tam mamina nechtěla volat protože "oni chtěj rodný číslo a všechno, oni na mě pošlou sociálku" no, tak za prvé - oni potřebují informace aby konzultaci vykázali na pojišťovnu , za to jak mě vždycky uklidnili by jim měli platit jejich váhu ve zlatě, každý týden. Za druhé - povinnost mlčenlivosti. A za třetí - i kdyby, sociálky nejsou strašidla, nehody se stávají, přece kdyby dítě mělo vetší úraz, taky jedu a pohotovost a neřeknu si že "má modřiny, oni mě obviní z týrání"
Potom je tam samozřejmě číslo k naší dětské lékařce a na dětskou pohotovost.
Telefon do školky - na omlouvání, že nepřijdeme, ale hlavně SOS číslo - do tříd, u nás v kanceláři odpoledne nikdo nebývá. Kdyby člověk uvízl v zácpě, stala se nějaká krizová situace a nestihl přijít do zavíračky, stačí zavolat, říct co a jak a někdo s dítětem počká, už jsem taky jednou využila.
Až bude smečka starší a někdy sama doma, přibudou čísla na mě a manžela a do práce.
Spoléháte se jen na seznam v mobilu? Která čísla jsou nezbytná u vás?