Nemoci na druhou = nemoci na cestách

To si tak naplánujete víkend na návštěvě, v krajském městě. 

• Do kufru zabalíte oblečení v dostatečném, množství kusů (počet dní krát dva), pro všechny případy - od plavek, po kombinézy (no dobrá, v srpnu možno kombinézu, palčáky a  kulichy vynechat). Do dalšího plyšáky, bez kterých se neusne, léky na akutní rýmičky, kašlíky, úrazovou taštičku ponecháte v kabelce - přece jen se nebude teleportovat. Příruční zavazadlo do dálkového autobusu zahrnuje zařízení s dostatečným množstvím pohádek, knížku, autíčko, svačinku, pití, lék na kinetózu a pro jistotu pytlík na zvracení. 

• Všichni dorazili na místo určení - dokonce v celku. Jásáte. Ubytujete se a vyrazíte za poznáváním okolních dětských atrakcí a pozdravit pratetičky z 19. kolene. Večer jsou děti unavené a usínají již v 21:30. Jásáte.
• Děti si přispí. Vstáváte kolem 6 hodiny. Jásáte. Zjistíte akutní potřebu lékařského ošetření u jednoho z nich. Zajistíte hlídání pro zbytek a vyrazíte do neznámé nemocnice. Nejáste.
• Najdete nemocnici, najdete recepci - to je dobré znamení, ne? Ne, není.

1.  Letmo popíšete problém, milá recepční zavolá na chirurgii, protože je evidentní, že konzervativní léčba nebude to pravé, jestli vás vezmou. Chirurgie souhlasí. Najdete chirurgii, dozvoníte se na sestru, znovu popíšete problém. Sestra prohlásí že když je to na orgánu, tak ne, jdete na odborné pracoviště. 
2. Cestu víte, recepční ji pro jistotu popsala také. Stojíte přede dveřmi s oznámením, že zvonek, nefunguje, volejte na oddělení, někdo přijde. Provedete tedy o co žádají. Sestra oznámí že je to ale DÍTĚ, to nevezme, musíme na dětské, doktor se na něj podívá pokud budete mít doporučení. 
3. Pomocí směrovek najdete dětské. Najdete také ceduli. O víkendu musíte na pohotovost. Mimo areál. Je milé, že napíší název ulice, značení však neexistuje - s turisty se asi v lázeňském městě nepočítá...
4. Na recepci vás politují, a podrobně vysvětlí cestu. Málem jim líbáte ruce. 
5. Najdete dětskou pohotovost. Sestra i lékařka se diví - dítě s akutní bolestí je po více než hodině konečně vyšetřeno, ochotně napíší doporučení k odborníkovi. Jsou milé, pošlu pochvalu řediteli. Poplatek 90,- korun dávám s radostí.
6. Dorazíte na odborné pracoviště. Sestře znovu vysvětlíte o co jde a že doporučení máte. Vyjde z ambulance a vezme si papíry. 
   Čekáte.
   Čekáte.
   Po hodině se začnete ptát, kdy jako dítě ošetří, pořád má bolesti. V čekárně celou dobu nikdo není, v ordinaci taky ne. Nemůžete křičet, dítě potřebuje podporu a klid, už tak je ve stresu. Prý až pan primář dodělá administrativu. Cítíte se velký tlak, znovu vysvětlíte že je to AKUTNÍ - asi méně klidně, než se vám zdá.
   Čekáte
   
   Konečně jste vyzváni vstoupit. Lékař nezabučí ani dobrý den. No dobrá, dr. House je taky nepříjemný, ale aspoň tomu rozumí. Tento lékař ne. Na dítě čučí jako kanibal na pomeranč. Diví se, že ve 2 letech nebude při bolesti v klidu ležet. Po 2 minutovém ošetření čekáme další čtvrthodinu na zprávu. Už se nedivím, že mu administrativa trvá. Dostáváme recept, chce poplatek, ne nedám, už jsem platila, doklad má přímo před sebou. 
7. Při oblékání v čekárně vám dojde, proč asi u dotazníku spokojenosti není tužka.
8. Po 3 hodinách se loučíte při procházení recepcí.

• Zbytek pobytu si užijete, dítěti se naštěstí ulevilo a  žádné další onemocnět nezkouší. 
• Doma si dalších 14 dní léčíte nervy.